sero

Nedostatek serotoninu

Serotonin

Obecně

Serotonin (5-hydroxytryptamin, zkráceně 5-HT), je biologicky aktivní látka obsažená v krevních destičkách, v buňkách gastrointestinálního traktu a v menší míře i v centrálním nervovém systému. V čistém stavu je to bílá amorfní nebo krystalická látka. Obzvláštní význam má jako neurotransmiter (přenašeč nervových vzruchů), neboť ovlivňuje serotoninergní systém, tvořený soustavou neuronů v prodloužené míše, mostu,středním mozku a mezimozku. Tento systém si udržuje za normálního stavu optimální hladinu serotoninu vlastní syntézou z jeho biochemických prekurzorů (viz dále). Neurony se serotoninovými receptory se vyskytují také v limbickém systému a v některých částech mozkové kůry. V centrálním nervovém systému se serotonin účastní především procesů, které se podílejí na vzniku nálad. Jeho nedostatek způsobuje snížení přenosu nervových vzruchů, způsobuje tak změny nálady, celkovou depresi, případně poruchy spánku, podrážděnost až agresivitu. Některé serotoninové receptory se mohou stát příčinou vzniku migrény, jiné ji naopak potlačují. Změny v jeho metabolismu mohou být odpovědné i za určité psychické poruchy; mj. mohou vyvolávat maniodepresivní psychózu, chorobnou úzkost aj.

Činnost serotoninergního systému souvisí s cyklem spánku a bdění, s příjmem potravy (ovlivňuje receptory chuti, pocity nevolnosti a nucení ke zvracení) i s některými stránkami citového života, například sexuality či agresivního chování.

Serotonin má také silný vliv na tonus svalů (jejich napětí), podporuje zejména kontrakce hladkého svalstva a krevní srážlivost. Proto hraje značnou roli při krvácivých poraněních, kdy zúžením cév (tzv. vazokonstrikční účinek) snižuje únik krve z těla.

Nedostatek serotoninu v krvi se dá upravit příjmem potravy, která jej obsahuje. Do neuronů se však z krevního řečiště nepřenáší, tam se dá jeho hladina zvýšit jen dodáním jeho prekurzorů. Vhodnými zdroji jsou některé druhy sýrů, obsahujících bílkoviny bohaté na L-tryptofan, mléčné výrobky všeobecně, maso, listová zelenina a celozrnné pečivo. Uvolňování serotoninu na nervových spojích (synapsích) sice stimuluje alkohol a nikotin, avšak jen krátkodobě a s nežádoucími vedlejšími účinky.

Bylo také zjištěno, že na syntézu serotoninu v těle má velký vliv hladina světelného záření. Proto se jeho nedostatek projevuje zejména v zimě, kdy je méně slunečního záření a proto lidé častěji v tomto období trpí úzkostnými stavy, depresemi a jsou podráždění a útoční.

Zvýšená hladina serotoninu však vyvolává projevy předávkování, označované jako serotoninový syndrom.

klimakterium

Klimakterium

Klimakterium

Obecně

Menopauza, klimakterium nebo lidově „přechod” je období, kdy končí plodnost žen. Děje se tak naprosto přirozeně, ale také individuálně, jelikož u každé ženy menopauza nastupuje v jinou dobu. 

Délka a intenzita klimakteria mohou být ovlivněny celou řadou faktorů. Mezi ně patří například genetika, životní styl, ale také zeměpisná poloha. Obecně lze tvrdit, že čím severněji žena bydlí a světlejší pleť má, tím se zvyšuje i riziko klimakterických potíží. Výjimku tvoří jen ty ženy, jejichž strava je bohatá na mořské ryby a potraviny obsahující rostlinné estrogeny. Těm se potíže obvykle vyhýbají.

Menopauza se zpravidla objevuje šest až sedm let před poslední menstruací, která bývá průměrně mezi 49. až 55. rokem života. Že nastává ten okamžik, dokáže nejlépe říci gynekolog na základě speciální krevních testů, jež odhalují hladiny hormonů v krvi.

Vegetativní klimakterický syndrom

„Mezi první příznaky lze zařadit poruchy menstruačního krvácení. Kvůli opožďování ovulace se cyklus nejprve prodlužuje a poté zase naopak dochází k jeho zkracování. Důsledkem je pak obvykle častější měsíční krvácení. To ustane až ve chvíli, kdy se vyčerpá zásoba vajíček schopných k dozrání,” vysvětlují odborníci z Ulékaře.cz.

V souvislosti se ztrátou menstruace se záhy začne ve větší intenzitě objevovat skupina akutních příznaků, rovněž nazývaných jako vegetativní klimakterický syndrom. Dochází k nim v důsledku kolísání hormonálních hodnot v krvi. Patří sem například bolesti hlavy, návaly horka a pocení, závratě, pocit brnění končetin či záchvaty bušení srdce. V některých případech se objevuje i bolest na hrudi připomínající infarkt myokardu, případně zažívací a psychické potíže. Ty se často projevují nervozitou, plačtivostí, sklony k depresím, náladovostí nebo nespavostí.

Subakutní příznaky souvisejí s nedostatkem estrogenu

Další problémy nastávají několik týdnů, měsíců či let po menopauze. Jedná se o tzv. subakutní příznaky, které souvisí s dlouhodobějšími změnami hormonálních hladin, především s nedostatkem estrogenu.

V první řadě se jedná o častější infekce močových cest či problémy s inkontinencí. S tím mohou souviset také problémy v sexuálním životě. Ženy mohou pociťovat bolesti při pohlavním styku, svědění nebo pálení.

Kromě toho se suchost sliznice může projevit také zhoršením zraku, pálením v očích, suchostí a ztenčením kůže nebo zvýšenou tvorbou vrásek. Se změnou hormonálních hladin může v neposlední řadě souviset i suchý zánět hrtanu a hltanu či zvýšená lámavost nehtů nebo vypadávání vlasů.

migrena2

Migréna

Migréna

Obecně

Co je to vlastně migréna? Jedná se o záchvatovité onemocnění mozku, které nemá jednoznačný původ. Mnoho lidí si myslí, že migréna je pouhá bolest hlavy, což ale není vůbec pravda. Migréna totiž zasahuje kompletně celý organismus.Poprvé se u migreniků začínají záchvaty projevovat kolem puberty. V 90 % případů se první záchvat objeví ještě do 20. roku života člověka. Jen ve výjimečných případech se migrenik „dočká“ prvního záchvatu ve 30 letech.Intenzita záchvatů se pohybuje v průměru mezi 1 – 2 záchvaty měsíčně, u někoho ale můžeme registrovat migrénu častěji, někdo naopak prodělá jediný záchvat za celý život. Mladí lidé se se záchvaty potýkají častěji, s postupujícím věkem pak jejich intenzita ve většině případů klesá, za to se prodlužuje délka záchvatu.
Podle statistik jsou záchvaty častější u žen. S migrénou má totiž své zkušenosti 15 – 20 % žen, zato jen 6 % mužů.

Příznaky

Příznaky migrény bývají většinou nejasné. Buďto může mít příznak vnější charakter nebo naopak může jít ošpatnou hladinu hormonů v těle. Což dokazuje častý výskyt záchvatů u žen v průběhu menstruace, kdy nastává pokles hladiny estrogenu.Co se týče vnějších faktorů, tak zde můžeme připisovat zásluhy na spuštění migrény například stresu, únavě, traumatu, úzkosti nebo například prudké změně počasí. Aby se šance záchvatů minimalizovala, je migrenikům doporučováno dodržovat zdravý jídelníček bez potravin, které mohou právě migrénu způsobit.Pokud je součástí procesů migrény fáze aury, pak lze očekávat zrakové poruchy, jako je jiskření nebo záblesky v zorničce. Výjimkou není ani zobrazování jednodušších geometrických tvarů.

.

unavovysyndrom

Únavový syndrom

Únavový syndrom

Popis

Chronický únavový syndrom je pojem, který u řady odborníku nenašel své místo a často bývá jeho existence zpochybňována. Nicméně daný stav u pacientů existuje a nelze jej dnes popřít. Jistě není pro nemocné lehké se v dnešní době zorientovat, oč se přesně jedná. V mediích je totiž k dispozici celá řada článků a názorů na toto onemocnění, a tak laikovi nezbývá nic jiného než se s některou variantou popisu a příčiny jeho onemocnění ztotožnit. Nechť tento text poslouží jako upřesnění a vyvrácení některých mylných názorů na toto onemocnění, které ještě dnes i mezi některými odborníky panují či panovaly.

Každého z nás potkává únava. Může to být normální (fyziologická) reakce organismu na zátěž, ať už fyzickou či psychickou, nicméně to může být i nespecifický příznak určitého tělesného (infekce, cukrovka, krevní choroby, nádory) či duševního onemocnění, užívání léků, některých drog apod.

U různých lidí se však únava projevuje různým způsobem a v jiné míře. Někdo si více stěžuje na slabost, nesoustředěnost, ospalost, malátnost, nevůli, jiný může být psychicky vyčerpaný a nechce se mu nic řešit, bez ohledu na to, že by byl nějak tělesně unaven.

V populaci se zvyšuje výskyt únavových stavů, což souvisí s civilizačními faktory - stresem, se stále se zvyšujícími nároky v povolání, domácnostech, v péči o rodinu, o finanční zabezpečení apod.

Únavou trpí velká část populace, ale jen asi 2-3% splňují podmínky chronického únavového syndromu. Jedná se o chronickou poruchu spojenou se silnou únavou trvající alespoň 6 měsíců, která neodezní ani po uložení na lůžko. Únava omezuje denní činnosti až pod 50 % stavu dosahovaného před nástupem onemocnění a jsou vyloučeny ostatních příčiny, které by mohly být zdrojem chronické únavy (onkologická onemocnění - nádory, autoimunitní choroby, infekční choroby, psychiatrická onemocnění, endokrinní choroby a další).

Doprovodnými příznaky chronického únavového syndromu mohou být zvýšená teplota, která se zvyšuje po tělesné a duševní zátěži, dlouhodobé bolesti v krku, zvětšení a citlivost mízních uzlin - zejména krčních, bolesti svalů, kloubů a hlavy, poruchy spánku, světloplachost, zapomnětlivost, napětí, úzkost, neklid a další neuropsychické změny a náhlý začátek problémů. Pokud není stav vhodně léčen, může nemocného i invalidizovat.

Dříve hodně diskutované téma souvislosti tohoto syndromu s viry Ebstein-Barrové (EBV) a výskyt protilátek proti EBV u pacientů značící prodělané či akutní onemocnění vyvolané právě touto infekcí, byla zpochybněna již v několika studiích. Navíc se udává, že utvořené protilátky proti virům EBV, tj. známka prodělaného onemocnění (promořenost) má v populaci více než tři čtvrtiny jedinců, ne-li 90%. Dnes se víceméně jako vyvolávající příčina dají považovat opakované stavy nemocnosti (různé virózy), životní krize nebo zátěžový způsob života.

Pro pacienty je často těžké přijmout fakt, že se u nich neprokáže žádné tělesné onemocnění a jsou lékařem v horším případě buď ignorováni nebo v lepším případě doporučeni na psychiatrii. Skutečně je tomu tak - chronický únavový syndrom je dnes pojímán jako onemocnění klíčící na podkladě psychické poruchy a bývá ztotožňován s psychiatrickou diagnózou neurastenie (diagnóza F 48.0).

Neurastenii řadíme mezi neurotické poruchy, kdy si pacient stěžuje převážně na únavu a vyčerpání, které nejčastěji přičítá nějaké tělesné nemoci. Obvykle se dělí do dvou typů, které se víceméně překrývají. První typ souvisí se zvýšenou únavou po duševním vypětí (např. při problémech v zaměstnání, v rodině…), druhý typ pak s pocity zvýšené únavy a fyzické slabosti po minimální tělesné námaze. U obou typů se mohou vyskytovat příznaky jako jsou bolesti hlavy, neschopnost se radovat (anhedonie), podrážděnost, úzkost, depresivní stavy, nespavost či naopak zvýšená spavost (hypersomnie), obavy o své zdraví a mnohé další. Druhý typ pak asi nejvíce koreluje s termínem chronický únavový syndrom, neboli CFS (chronic fatigue syndrom).

Příznaky

Chronický únavový syndrom obvykle začíná náhle, zdánlivě bez zjevné příčiny. Nemocní si stěžují zejména na neadekvátní únavu, která nekoreluje s prováděnými úkony a denní činností. Spánek a odpočinek ovládá celý den nemocného a přitom nepřináší úlevu. Častá je i progrese onemocnění do té míry, že dotyčný již není schopen vstát z lůžka a normálně fungovat, až si nakonec musí zaříditpracovní neschopnost.

Pracovní neschopnost může mít několik týdnů, měsíců i let a v závažných případech se do pracovního procesu již někteří jedinci nevrátí nikdy. Syndromem trpí častěji ženy ve středním věku, což je vysvětlováno jako vyšší pracovní vytížení žen v práci, a poté i v domácnosti a v péči o rodinu.

Vedle únavy se pak mohou objevit i bolesti v hrdle, zduřelé krční uzliny (což bylo dříve připisováno právě infekci virem EBV), bolesti hlavy a svalů (proto dříve označení myalgická encefalomyelitida), bolesti kloubů, poruchy spánku (nespavost či zvýšená spavost-hypersomnie),závratě, podrážděnost a mnohé další.

Rizikové faktory únavového syndromu

Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je psychické i fyzické přepětí, stres, neschopnost relaxovat. Jsou i podklady toho, že v některých rodinách se tento syndrom vyskytuje častěji, což znamená, že existuje i určitá genetická vloha vyšší vnímavosti na podněty, které mohou onemocnění vyvolat (zejména pak u jedinců, kteří hůře zvládají stresové situace apod.).

hypo

Špatná funkce štítné žlázy ( hypotyreóza )

Hypotyreóza

Obecně

Hypotyreóza je onemocnění, kdy štítná žláza neprodukuje dostatečné množství hormonů.

Tato choroba je i nyní, poměrně časté onemocnění, které postihuje zvláště ženy. V České republice jí trpí zhruba 15-20 % žen, ve věku kolem padesáti let, ale objevuje se i u mladších.

Při tomto onemocnění může být štítná žláza zvětšená, ale ve většině případů je naopak menší, než normálně.

Příčiny

Příčin hypotyreózy může být několik. Nejčastěji, je způsobenaautoagresivní Hashimotovou tyreoiditídou, což je zánětlivá porucha, při níž dochází k tvorbě protilátek, které poškozují vlastní štítnou žlázu.

Dříve, byl hlavní příčinou hypotyreózy dlouhodobý nedostatek jódu, který se mohl projevit již na narozeném dítěti (kretenismus). V dnešní době, je ale ve většině států, tento problém na ústupu, díky přístupnosti mořských ryb, jodidaci soli, vody a zubních past.

Další příčinou je strumektomie (chirurgické odstranění štítné žlázy) nebo léčba radioaktivním jódem, která se provádí, převážně u onkologických onemocnění.

Hypotyreóza se může objevit i za několik let, po této léčbě, je tedy třeba, aby pacienti byli dlouhodobě sledováni lékařem.

Méně častými důvody jsou: vrozená hypotyreóza, nádorové onemocnění či ageneze (nevyvinutí) štítné žlázy nebo zvýšený přísun strumigenů (látky narušující tvorbu hormonů štítné žlázy) potravou či léky.

Výše popsané příčiny, se nazývají primární. Za sekundární, se označuje, snížená tvorbatyreostimulačního hormonu (TSH), který řídí hormonální produkci štítné žlázy a je tvořen v hypofýze (podvěsku mozkovém).

Příznaky

Hormony štítné žlázy, ovlivňují mnohé orgány a tkáně v lidském těle, což se projeví různorodými příznaky.

Zprvu, se onemocnění vyvíjí většinou pozvolně a potíže jsou jen málo charakteristické (únava, zácpa, suchá kůže) a do určité míry, jsou dány i aktuálním zdravotním stavem a věkem pacienta.

Pokud je choroba plně rozvinutá, objeví se i další příznaky a vznikne typický obraz hypotyreózy.
Nedostatek hormonů štítné žlázy, způsobuje sníženou spotřebu kyslíku, což má za následek i celkové zpomalení organismu. Nemocný je unavený, spavý, pohybuje se pomalu a rychle se vyčerpá. Trpí zimomřivostí, často si stěžuje, že je mu chladno, chodí hodně oblečen a vyžaduje teplé prostředí.

Zpomaluje se i metabolismus a peristaltika (pohyb) střev, mnohdy tedy bývá přítomna i zácpa a v těžších případech, až neprůchodnost střevní a vznik megacolonu (rozšíření střeva). Pacienti mohoupřibírat na váze a to hlavně díky tomu, že jejich organismus zadržuje tekutiny, které se hromadí, hlavně v dolní oblasti končetin a způsobují tuhé prosáknutí kůže (myxedém). Reflex achillovy šlachy je silně zpomalen.

Hypotyreóza se projevuje i velmi suchou, olupující se pokožkou, která může mít i nažloutlý odstín. Nehty jsou roztřepené, ztluštělé, ale i přesto lomivé a rostou velmi pomalu, stejně jako vlasy, vousy a ochlupení. Pacient si často všimne, že se holí méně, než je u něj obvyklé. Nemocnému, ve větší míře, vypadávají vlasy a později, v některých případech, může dojít až k alopecii (plešatosti) a i vypadávání obočí, ze zevní strany tváře.

U pacienta, mnohdy dochází, k zhrubnutí hlasu a chrapotu. Jazyk bývá vyhlazený a zvětšený (makroglosie), což brání i správné výslovnosti.
Změny se bohužel projevují i na obličeji. Tvář je tuhá, odulá a nažloutlá. Oči mají prosáklá, ažoteklá víčka.

Pacient často pociťuje silné, krátkodobé, ale opakované bušení srdce (palpitace), má výrazněpomalejší pulz a vysoký krevní tlak (hypertenze).

Ženy mívají poruchy menstruačního cyklu- méně častá menstruace (oligomenorea), vymizení menstruace (amenorea), prodloužená a silná menstruace (menoragie) nebo cykly, v jejichž průběhu nedochází k uvolnění vajíčka (anovulační cykly). Bohužel ve vážnějších případech je žena neschopna donosit a porodit životaschopné dítě (ifertilita).

Výše popsané změny a to zvláště ty estetické, nemají na psychiku pacienta kladný dopad a tito nemocní, ještě k tomu mnohdy trpí depresivními syndromy.
Je třeba upozornit, že toto onemocnění probíhá pomalu a z počátku nemá tak výrazné projevy, proto si jich nemocný často všimne až v pozdějším stadiu.

Rizikové faktory hypotyreózy

Riziko vniku hypotyreózy, je větší u osob, které mají v rodinné či osobní anamnéze onemocnění štítné žlázy nebo podstoupili radioterapii, v oblasti krku či horní části hrudníku.

Mezi rizikové skupiny patří i lidé, kteří trpí autoimunitním onemocněním, jako je diabetes mellitus, perniciózní anemie nebo celiakie.

Dále pak ženy, starší padesáti let a těhotné v prvním trimestru.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida

Obecně

Revmatoidní artritida (odborně arthritis rheumatica) je zánětlivé autoimunitní onemocnění, které se projevuje především zánětem a bolestivostí kloubů a jejich postupným poškozením, postihuje však i ostatní orgány. Závažnost spočívá v tom, že nejen snižuje kvalitu života nemocných, ale zkracuje délku jejich života v průměru o 6 – 7 let. Výskyt onemocnění je poměrně častý, postihuje asi 1 % populace, často se projevuje již v mladém věku. Na vzniku a rozvoji onemocnění se podílejí imunopatogenní mechanizmy. Neznámý antigen podněcuje tvorbu protilátek (např. revmatoidní faktor), které poškozují primárně měkké tkáně kloubu (synoviální membránu, šlachy, svaly). Začátek může být plíživý nebo akutní. V počátku bývá postižen jeden kloub nebo i více kloubů současně.

Příčina

Revmatoidní artritida patří do skupiny autoimunitních onemocnění, což znamená, že její základní příčina tkví v porušeném imunitním systému. Ten reaguje proti tkáním vlastního těla a poškozuje je, vyvolává v nich chronicky probíhající zánět.

Revmatoidní artritida obecně je dlouhodobé, postupující a invalidizující onemocnění, provázené bolestí. Toto onemocnění člověka postupně omezuje v pohybu a brání mu vykonávat běžné každodenní aktivity a žít samostatný a nezávislý život. Přestože pro revmatoidní artritidu je nejtypičtější onemocnění kloubů, může nemoc postihnout také kterýkoli jiný orgán v těle, například plíce, srdce nebo oči. Z kloubů jsou nejčastěji postižena zápěstí a drobné klouby na rukou a na nohou.

Původní příčina, která u konkrétního člověka vyvolá rozvoj nemoci, není dosud známa. Víme toho však hodně o mechanismech, kterými nemoc poškozuje klouby a vyvolává typické obtíže pacientů s artritidou. Hlavním škodlivým procesem je chronický nitrokloubní zánět. Ten je způsoben vstupem bílých krvinek do kloubu a projevuje se jako otok, horkost, citlivost na dotek, bolestivost a snížená funkčnost. Po nějaké době probíhající zánět vyústí v destrukci a deformaci kloubu.

Příznaky

  • prodromální (předchází vlastním projevům choroby)
    • subfebrilie
    • hubnutí
    • únava
  • kloubní
    • bolest (nejdříve drobných kloubů)
    • ranní ztuhlost, zduření
    • omezení pohyblivosti
    • deformity kloubů a ankylozy
    • kůže na prstech je lesklá, hladká, atrofická
  • mimokloubní
    • oční příznaky (záněty skléry)
    • nervové poškození
    • anemie
alergy

Alergie na potraviny

Potravinová alergie

Obecně o potravinové alergii

Každý dvanáctý až patnáctý kojenec (stejně tak batole do 3 let věku), každý dvacátý školák a přibližně každý třicátý dospělý trpí některou z  forem potravinové alergie. Jde o  stav, při kterém imunita (česky obranyschopnost) zahájí neuvážené kroky proti jinak neškodným bílkovinným složkám potravin. Imunita je velmi zjednodušeně řečeno stvořena primárně k obraně před mikroorganismy, toxiny a stárnoucími buňkami, rozhodně ale ne k odpovědi na bílkoviny běžných potravin. K jakémukoli alergickému onemocnění musí být genetický podklad; zatímco před 100 lety se to týkalo sotva 1 % populace, dnes je ohroženo reálnou alergií neuvě‑ řitelných 40 % obyvatel světa. Jednoznačné vysvětlení tohoto znepokojivého trendu nemáme a o to víc se musíme zajímat o spouštěče alergických reakcí, o alergeny prostředí. Předmětem tohoto varování jsou alergeny číhající v běžné potravě. Potravinové alergeny představují skutečné nebezpečí pro 6‑8 % kojenců, resp. vážné riziko pro 3‑4 % dospělých. Potravinová alergie sice nepatří mezi nejčastějším alergická onemocnění (například každý pátý Evropan trpí sezónní pylovou alergií), zdá se však, že patří mezi ty nejzáludnější. Proti potravinám, resp. proti potravinovým bílkovinám začne imunitní systém potenciálního alergika tvořit alergické protilátky (imunoglobuliny E, zkratkou IgE), nebo se proti potravinovým alergenům postaví specifické bílé krvinky (non-IgE mechanismy). První reakce je dobře doložitelná anamnézou, vyšetřením kožními testy nebo vyšetřením sérových hladin specifických IgE, u druhé skupiny je anamnéza málo konkrétní, kožní testy jsou nepřínosné a  laboratorní testy existují jen v  experimentu. Spoléháme pak na  eliminačně‑expoziční testy. Úspěšná eliminace znamená ústup sledovaných obtíží po vysazení podezřelé potraviny, pozitivní expozice značí návrat příznaků po opětovném zavedení vyšetřovaného zdroje podezřelé bílkoviny. Nemalou komplikaci přináší psychosomatika, sugesce, resp. pevné přesvědčení pacienta. Nejen proto by měla potravinová alergie patřit do  rukou odborníka, který by měl udělat vše i pro její nezpochybnitelnou diagnózu. V mnoha případech však zůstane u  pouhého podezření, specifické testy zkrátka nemusí být dostačující a konec konců ani dostupné, proto si připomeneme desatero nepřekročitelných zásad. Zásad, které vám potravinovou alergii pomohou lépe pochopit, a tím snad i lépe pocho‑ pit vlastní obtíže. Při všech nejasnostech, nejistotách a  obavách se ale vyvarujte jedné stále se opakující chyby – nespoléhejte se na ne‑ kompetentní mediální zdroje, zejména na webu. V mnohých diskusích vedených rodiči a  poučenými pacienty se najde mnoho nepřesností až závažných omylů. Ve stresu prohlížený internet opravdu není pro laiky dobrý rádce.

Desatero potravinového alergika

1. Zdaleka ne každý příznak, který si pacient spojí s  konzumací, je reálnou potravinovou alergií. Odpovědná jsou jednak jiná onemocnění (jícnu, žaludku, žlučníku, slinivky, tračníku, kůže, jakož i neurologické a kardiovaskulární nemoci), jednak přímý chemic‑ ký vliv potravin (dráždivé, zkažené, kontaminované, eventuálně toxické) a  také pouhá potravinová averze, tedy psychický důvod. Nezapomínejte: pravá potravinová alergie se potvrdí jen u jedné pětiny všech podezření.

2. Nepříznivé vlivy dráždivých jídel (zrající, kysaná, kvašená, přiroze‑ ně kyselá, pálivá nebo jinak aromatická potravina) obvykle žádnou potravinovou alergií nejsou. Jedná se nejčastěji o  nežádoucí vliv takzvaných biogenních aminů (namátkou přítomných v  čokoládě, ve zrajících sýrech, ve víně i pivu, v uzené makrele i tuňáku, v jahodách, v citrusech anebo také v rajském jablíčku). Nebo může jít primárně o jiné onemocnění, které se nevhodnou stravou podráždí (návratná choroba jícnu – reflux, chronický zánět žaludku, dráždivý tračník, nealergický zánět kůže aj.).

3. U dětí se obvykle potravinová alergie projevuje zcela jinak než u dospělých. Je to dáno mimo jiné i odlišnými imunologickými mechanismy. Děti si rozdělí IgE i non‑IgE reakce v poměru „50 na 50“, dospělí zpravidla trpí jen IgE alergiemi. Také spouštěči jsou jiní. Zatímco v předškolním věku alergenní bojiště ovládnou bílkoviny kravského mléka a vajíčka (do jisté míry i mouky a sóji), později odpovědnost přebírají ořechy (včetně arašídů – ve  skutečnosti jde o  luštěninu), semena včetně obilovin, ryby, korýši, měkkýši, kořenová zelenina a běžné ovoce. Mléko a vajíčko si ve vyspělých zemích udrží alergenní potenciál u pouhého 0,1 % dospělé populace. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení se tak to týká jen jedné tisíciny Evropanů.

4. Příznaky zprostředkované specifickými IgE protilátkami: časné příznaky. K  typickým příznakům dochází obvykle do  několika minut (1 minuta až 2 hodiny) po požití alergizující potraviny. K nim patří diskomfort v dutině ústní (svědění, pálení, otoky, porucha polykání, afty, nepravé „záněty“ nosohltanu), diskomfort břišní (nevolnost, zvracení, křeče, výjimečně následuje průjem) a  diskomfort kožní (kopřivkovité svědivé vyrážky, podkožní svědivé nebo bolestivé oto‑ ky) a  málokdy kašel nebo dušnost. Pro časnou reakci je typická recidiva po stejné (nebo aspoň příbuzné) potravině, a to recidiva stále stejných nebo alespoň velmi podobných příznaků. Do čas‑ né potravinové alergie proto patřit pravděpodobně nebude: bolest po smaženém jídle, kašel po bonbonech anebo vyrážka po alkoholickém nápoji, která se znovu nezopakuje. Časná reakce je typičtější pro starší děti a dospělé. Nejvážnějším příznakem časné IgE potravinové reakce je reakce systémová (postižení hned několika systémů včetně dýchacího ústrojí), nejtěžší pak anafylaktický šok se současným postižením srdce i cév.

5. A příznaky zprostředkované buněčnou imunitou: pozdní reakce (od  2–72 hodin, nejčastěji do  druhého dne po  požití). K  nim patří diskomfort břišní (bolesti, nadýmání, ale především chronické průjmy, krom kojenců málokdy krvavé), diskomfort kožní (dětské ekzémy, výjimečně kopřivky v jakémkoli věku) a pozor, někdy také diskomfort respirační (častěji opět u  dětí, a  to rýma, kašel i  hvízdavý výdech, u  dospělých astmatická dušnost „jen“ v  8 %). U  dospělých bývá pozdní reakce relativně vzácná, předpokládejme především břišní diskomfort, naopak u dospělých ekzematiků bývá doslova výjimeč‑ ná. U  malých dětí se v  některých případech můžeme setkat s  neprospíváním, chudokrevností, mrzutostí, neklidem i  dlouhotrvajícím POTRAVINOVÁ ALERGIE DESATERO potenciálního potravinového alergika materiál pro pacienty Nejrozšířenější typy zkřížených reakcí rostlinných i živočišných bílkovin Základní alergie Zkřížené reakce časté Zkřížené reakce možné bříza, líska, olše jablko, broskev, nektarinka, třešně kiwi lískový ořech, vlašský ořech mrkev, celer brambory (syrové) hruška, švestka, meruňka banán, pomeranč paraořech, kešu, pistácie, mandle petržel koření – kmín, kopr, fenykl, anýz sója pelyněk kořenová zelenina koření – kmín, fenykl, anýz heřmánek latex (kaučuk, guma) trávy (čeleď lipnicovité) mouky (žito, pšenice, ječmen) rajské jablíčko kukuřice, rýže, proso ambrozie meloun banán slunečnice latex (kaučukovník) kiwi banán avokádo papája jedlé kaštany mango a ananas sója hrášek arašídy čočka, fazole, boby mléko kravské kozí, ovčí (minimálně v 50 %) kobylí mléko hovězí maso (5%) vajíčko-bílek vajíčko – žloutek křepelčí i jiná vejce drůbeží maso (5%) peří mnoha ptáků mořské ryby sladkovodní ryby korýši měkkýši roztoči pláčem. Často se u dětí specifické i nespecifické příznaky kombinují. Klasickým příkladem pediatrických ordinací jsou vleklé non‑IgE trávicí obtíže (bolesti, koliky, plynatost, zácpa, nebo naopak hlenové průjmy – u mladších kojenců i s krví) společně s ekzémovým postižením kůže a neklidem.

6. U malých dětí čím těžší kožní nebo trávicí příznak, tím pravděpodobnější imunologická podstata (IgE i non-IgE). U dospělých toto pravidlo platí naopak jen u těžkého IgE zprostředkovaného ekzému.

7. Minimálně v 50 % má potravinový alergik alergického rodiče nebo staršího sourozence. A lhostejno, o jakou diagnózu u rodičů přesně jde (astma, rýma, ekzém). V některých případech potravinové alergie (těžký ekzém, alergický zánět tračníku kojence) očekávejme pozitivní rodinou alergickou anamnézu v 80–100 %.

8. Jiné specifické protilátky, zvláště ty izotypu IgG (popřípadě IgA) nemají pro diagnostiku potravinové alergie žádný význam. To platí především pro mnohé komerčně nabízené soupravy, kterými se trh jen hemží.

9. Přídatné látky, tzv. aditiva, jsou spouštěčem imunologických reakcí i skutečných alergií opravdu velmi vzácně. Přitom počet internetových vstupů, eventuálně návštěv v ordinacích hovoří o opaku. Strach z „Éček“ je zkrátka mnohonásobně větší než realita.

10. IgE potravinovou alergií se jako červená nit táhne fenomén zkřížené reaktivity (cross reactivity). Jde o zkříženou imunologickou reakci proti chemicky podobným bílkovinám (bílkovinná „rodina“ = rodina bílkovin se stejnou biologickou funkcí). V případě potravinové alergie se zkřížené mechanismy nejlépe vysvětlí u alergie na pyly a příbuzné (podobné, homologní) bílkoviny plodů, listů, kořenů a všech ostatních částí rostlin. Protilátka původně namířená jen a jen proti konkrétní bílkovině pylu, například u nás typická jarní alergie na pyl břízy, se s určitým časovým odstupem zacílí na podobnou bílkovinu plodů ovocných anebo ořechových stromů, v  některých případech nejsou vynechána ani semena (mák, sója), květy (koření), listy a kořeny (zelenina). Příznaky se naštěstí omezí na dutinu ústní se všemi možnými projevy, které k  alergii patří. Důvodem relativní bezpeč‑ nosti této alergie je snadný rozklad těchto nestabilních rostlinných bílkovin trávicími enzymy úst, žaludku i  střev. Celkové příznaky nebývají časté. Jiná situace nastává u astmatiků. Pokud mají tento ústní alergický syndrom, pomáhá určitá dietní zdrženlivost (syrové české ovoce, syrová kořenová zelenina, stromové ořechy, pražené arašídy).

borelioza

Borelioza

Borelioza

Příznaky při časné nákaze

Jediným skutečně typickým a nezaměnitelným projevem boreliozy je erythema migrans - červená skvrna, která je buď homogenní nebo od prostředka bledne. Vytvoří se několik dnů/týdnů po nákaze na místě, kde jste měli klíště (případně štípanec od hmyzu apod.). Živé borelie množící se v kůži se dají v tomto případě prokázat biopsií, ale nepočítejte s tím, že by se tím někdo chtěl zabývat. V případě, že jste se nakazili před méně než dvěma měsíci, nemají význam ani krevní testy, které měří hladinu protilátek proti boreliím v krvi. Protilátky se totiž tvoří s určitým zpožděním po nakažení. V této chvíli je infekce ještě poměrně snadno léčitelná vhodnými antibiotiky, jak se dozvíte v oddíle Léčba boreliozy. I když skvrna nevypadá typicky nebo prostě váháte, zda se jedná o boreliozu (zvlášť pokud si nepamatujete na klíště), zvažte důkladně, co podniknete dál.

Pokud si skvrny nebudete všímat, začas sama zmizí. Borelie se mezitím mohou rozšířit krevním oběhem nebo lymfou, případně podél nervových vláken dál do těla.

K velké smůle asi poloviny nakažených se u nich tento varovný příznak vůbec neobjeví, infekce se šíří od počátku skrytě.

 

 

Příznaky při rozšířené nákaze

Za několik týdnů možná pocítíte celkové příznaky nemoci, které můžou vypadat jako běžná viroza. Únava, bolest svalů a kloubů, bolest v krku, tlak v zátylku - jako při běžné "chřipce". Teplota nebývá příliš vysoká. Od virozy je odlišíte především tak, že nedostanete rýmu ani kašel. Stále ještě máte při vhodné antibakteriální léčbě dobrou šanci na uzdravení, borelioza zatím nenapadla váš imunitní systém.

Také tato zdánlivá viroza může sama odeznít a dlouhý čas se budete cítit celkem zdrávi. Jenom u části nakažených se v této fázi nemoc rozvine v plné síle: zánět kloubů, nevů nebo svalů, bušení srdce, pálení a mravenčení kůže či jiné neurologické potíže, zvýšená teplota až horečka, velká únava, mohou se objevit další skvrny různě po těle. V této době rozšířené infekce je vhodná doba na krevní či jiné testy.

Ne vždy napadají borelie klouby. Dokáží se šířit v těle do těch nejskrytějších míst díky svému vývrtkovému tvaru a schopnosti vlastního pohybu. Líbí se jim zejména v kloubní výstelce, ve stěnách cév či v obalech nervů.

Typickými projevy boreliové infekce v kůži jsou migrující erytém, boreliový lymfocytom a Acrodermatitis chronica atrophicans (ACA).

Příznaky napadení periferních nervů jsou zejména pálení kůže, píchání, mravenčení, trnutí, pocit necitlivosti nebo naopak stěhovavé bolesti různě po těle. Velice typická je obrna lícního nervu. Napadení autonomního nervového systému se projeví bušením srdce, nepravidelným srdečním rytmem, pocením v horní části těla, problémy se střevy a nebo močovým měchýřem, které bývají zaměněny s onemocněním střev nebo zánětem močového měchýře. Jedná se však o postižení nervů v této oblasti, nikoliv o zánět sliznic.

Dostanou-li se borelie do CNS, mohou vyvolat zánět mozku nebo mozkových blan. Tento zánět může být akutní s vysokou horečkou, silnou bolestí hlavy, strnutím šíje a obrnami, ale daleko častěji mívá chronický průběh se závratěmi, bolestmi hlavy, pocity tuhnutí šíje, trnutím končetin a páteře. Zánět optického nervu může navodit podezření na roztroušenou sklerozu.

Podezření na zánět mozku nebo mozkových blan je jedním ze dvou případů, kdy je indikováno vyšetření mozkomíšního moku (lumbální punkce). Druhým je právě podezření na RS.

V tuto chvíli už jsou borelie rozšířené v těle, imunitní systém ani případná předchozí léčba si s infekcí nedokázala poradit. Při správné a dostatečně dlouhé léčbě je ještě možné nemoc dostat pod kontrolu.

Pokud se to nestane, pak se může třeba až po dlouhých letech projevit nezvratné poškození mozku, kloubů, nervů, imunitního systému...

 

infekce

Chlamydie

Chlamýdie

Popis nemoci

Chlamýdie jsou chorobou bakteriálního původu, která se přenáší pohlavním stykem (vaginálním, orálním i análním), kapénkovou infekcí podobně jako chřipka nebo během porodu z matky na dítě. Původcem onemocnění je bakterie Chlamydia trachomatis. Chlamýdiové nákazy patří k nejčastějším pohlavně přenosným infekcím na světě. Až 90% infikovaných žen a na polovinu nakažených mužů o své nákaze nemusí vědět kvůli absenci nebo mírnému projevu symptomů. Neléčené chlamýdie mohou být zdraví nebezpečné. Je prokázáno, že chlamýdie způsobují neplodnost u žen. Současné lékařské testy prokazují, že přítomnost chlamýdií (běžná bakteriální infekce, u níž se nemusí projevit žádné klinické projevy) snižuje plodnost až o třetinu a zánět pohlavních orgánů vyvolaný chlamýdiemi má na plodnost mužů přímý dopad.

Chlamýdie příznaky nemoci

Zákeřnost choroby spočívá především v jejím latentním stádiu, nakažený na sobě několik let nemusí pozorovat žádné příznaky. Sekundárně rozvinutá fáze infekce se projevuje stejnými symptomy jako běžná léčitelná bakteriální napadení pohlavních orgánů (kandidozy, kapavka, trichomonáza) či virové nákazy (chřipka, zápal plic, borelióza).

Inkubační doba je 1 – 3 týdny. Plicní forma chlamýdií je původcem akutního respiračního onemocnění projevujícího se dusivým kašlem, bolestí v krku, chrapotem a horečkou, může vést k závažným onemocněním plic. Příznaky se podobají intenzivnější chřipce. Často jde o intenzivní pocity únavy, neobvyklé škubání svalů, bolesti kloubů nebo břicha, ale také třeba angína nebo bolesti zubů. Uzdravování je pomalé, kašel přetrvává několik týdnů. Při neléčené infekci se mikroorganismy chlamýdií mohou šířit do nervových tkání, do mozku nebo do svalů a kloubů. Napadají také imunitní systém, což způsobuje chronický únavový syndrom.

U pohlavní nemoci se inkubační doba pohybuje v rozmezí 1 – 3 týdnů. Prvním příznakem infekce je bolestivý vřed na genitálu. Po několika dnech se objeví horečka doprovázena zimnicí. Zároveň zduří lymfatické uzliny v oblasti třísel. Chlamýdie nepostihují v ženském těle samotné buňky dělohy, ale mohou se usadit v močové trubici nebo konečníku. Infekce se šíří dále, vyvolává záněty čípku a v závěru může způsobit závažné poškození celého pohlavního ústrojí. Narušená sliznice je příčinou slepení vejcovodů a následného vzniku rizika mimoděložního otěhotnění nebo rozpadu vaječníků a dělohy, který vede k neplodnosti. U již těhotných žen hrozí zvýšené riziko samovolného potratu nebo předčasného porodu. U novorozence se často do dvou týdnů projeví novorozenecká slepota nebo pneumonie. Naprostá většina případů onemocnění u žen však probíhá asymptomaticky (bezpříznakově) nebo bez doprovodu výraznějších projevů. K méně častým příznakům chlamýdie se pak řadí hlenohnisavý výtok a pálení ve vagíně, pálení při močení, častější nutkání na močení, bolesti břicha nebo podbřišku, bolestivý pohlavní styk, silnější menstruace, krvácení v průběhu menstruačního cyklu.

U mužů bývá nejčastěji poškozená močová trubice, nadvarlata, rektum a konečník. Chlamýdie u mužů vyvolávají uretritidy. Inkubační doba je v těchto případech 10 – 20 dní, po nichž se objevuje pálení v močové trubici a hnisavý, občas nažloutlý výtok různé síly a intenzity (od jedné kapky, přes zvlhnutí až po silný výtok). Klinický obraz se podobá lehčímu průběhu kapavky.

Třetí forma pohlavní nemoci, nejméně častá, napadá oči, kde se infekce rozvíjí jako zánět spojivek, který v případě neléčení může vést až k oslepnutí.

Jak rozpoznat 6 nejrozšířenějších druhu teto nemoci ?

  1. Chlamydia trachomatis sérotypu D-K (CTR) - způsobuje záněty urogenitálního traktu mužů i žen, může postihnout i oční spojivku, tzv. konjunktivitidu.
  2. Chlamydia trachomatis typu L1, L2 a L3 - způsobuje pohlavní chorobu zvanou lymphogranuloma venereum, v České republice se nevyskytuje. Může se objevit při importu ze zemí především tropického a subtropického pásu.
  3. Chlamydia trachomatis typu A-C - způsobuje trachom (hluboké infekční onemocnění oka), v České republice se nevyskytuje. 
  4. Chlamydia pneumonie (CPN) – způsobuje respirační onemocnění. V současné době se uvažuje o potenciálním uplatnění CPN při vzniku ischemické choroby srdeční, roztroušené skleróze a Alzheimerovy choroby.
  5. Chlamydia psittaci (CPS) - je primárně zvířecí patogen s možností přenosu na člověka.
  6. Chlamydia pecorum (CPC)