unavovysyndrom

Únavový syndrom

Únavový syndrom

Popis

Chronický únavový syndrom je pojem, který u řady odborníku nenašel své místo a často bývá jeho existence zpochybňována. Nicméně daný stav u pacientů existuje a nelze jej dnes popřít. Jistě není pro nemocné lehké se v dnešní době zorientovat, oč se přesně jedná. V mediích je totiž k dispozici celá řada článků a názorů na toto onemocnění, a tak laikovi nezbývá nic jiného než se s některou variantou popisu a příčiny jeho onemocnění ztotožnit. Nechť tento text poslouží jako upřesnění a vyvrácení některých mylných názorů na toto onemocnění, které ještě dnes i mezi některými odborníky panují či panovaly.

Každého z nás potkává únava. Může to být normální (fyziologická) reakce organismu na zátěž, ať už fyzickou či psychickou, nicméně to může být i nespecifický příznak určitého tělesného (infekce, cukrovka, krevní choroby, nádory) či duševního onemocnění, užívání léků, některých drog apod.

U různých lidí se však únava projevuje různým způsobem a v jiné míře. Někdo si více stěžuje na slabost, nesoustředěnost, ospalost, malátnost, nevůli, jiný může být psychicky vyčerpaný a nechce se mu nic řešit, bez ohledu na to, že by byl nějak tělesně unaven.

V populaci se zvyšuje výskyt únavových stavů, což souvisí s civilizačními faktory - stresem, se stále se zvyšujícími nároky v povolání, domácnostech, v péči o rodinu, o finanční zabezpečení apod.

Únavou trpí velká část populace, ale jen asi 2-3% splňují podmínky chronického únavového syndromu. Jedná se o chronickou poruchu spojenou se silnou únavou trvající alespoň 6 měsíců, která neodezní ani po uložení na lůžko. Únava omezuje denní činnosti až pod 50 % stavu dosahovaného před nástupem onemocnění a jsou vyloučeny ostatních příčiny, které by mohly být zdrojem chronické únavy (onkologická onemocnění - nádory, autoimunitní choroby, infekční choroby, psychiatrická onemocnění, endokrinní choroby a další).

Doprovodnými příznaky chronického únavového syndromu mohou být zvýšená teplota, která se zvyšuje po tělesné a duševní zátěži, dlouhodobé bolesti v krku, zvětšení a citlivost mízních uzlin - zejména krčních, bolesti svalů, kloubů a hlavy, poruchy spánku, světloplachost, zapomnětlivost, napětí, úzkost, neklid a další neuropsychické změny a náhlý začátek problémů. Pokud není stav vhodně léčen, může nemocného i invalidizovat.

Dříve hodně diskutované téma souvislosti tohoto syndromu s viry Ebstein-Barrové (EBV) a výskyt protilátek proti EBV u pacientů značící prodělané či akutní onemocnění vyvolané právě touto infekcí, byla zpochybněna již v několika studiích. Navíc se udává, že utvořené protilátky proti virům EBV, tj. známka prodělaného onemocnění (promořenost) má v populaci více než tři čtvrtiny jedinců, ne-li 90%. Dnes se víceméně jako vyvolávající příčina dají považovat opakované stavy nemocnosti (různé virózy), životní krize nebo zátěžový způsob života.

Pro pacienty je často těžké přijmout fakt, že se u nich neprokáže žádné tělesné onemocnění a jsou lékařem v horším případě buď ignorováni nebo v lepším případě doporučeni na psychiatrii. Skutečně je tomu tak - chronický únavový syndrom je dnes pojímán jako onemocnění klíčící na podkladě psychické poruchy a bývá ztotožňován s psychiatrickou diagnózou neurastenie (diagnóza F 48.0).

Neurastenii řadíme mezi neurotické poruchy, kdy si pacient stěžuje převážně na únavu a vyčerpání, které nejčastěji přičítá nějaké tělesné nemoci. Obvykle se dělí do dvou typů, které se víceméně překrývají. První typ souvisí se zvýšenou únavou po duševním vypětí (např. při problémech v zaměstnání, v rodině…), druhý typ pak s pocity zvýšené únavy a fyzické slabosti po minimální tělesné námaze. U obou typů se mohou vyskytovat příznaky jako jsou bolesti hlavy, neschopnost se radovat (anhedonie), podrážděnost, úzkost, depresivní stavy, nespavost či naopak zvýšená spavost (hypersomnie), obavy o své zdraví a mnohé další. Druhý typ pak asi nejvíce koreluje s termínem chronický únavový syndrom, neboli CFS (chronic fatigue syndrom).

Příznaky

Chronický únavový syndrom obvykle začíná náhle, zdánlivě bez zjevné příčiny. Nemocní si stěžují zejména na neadekvátní únavu, která nekoreluje s prováděnými úkony a denní činností. Spánek a odpočinek ovládá celý den nemocného a přitom nepřináší úlevu. Častá je i progrese onemocnění do té míry, že dotyčný již není schopen vstát z lůžka a normálně fungovat, až si nakonec musí zaříditpracovní neschopnost.

Pracovní neschopnost může mít několik týdnů, měsíců i let a v závažných případech se do pracovního procesu již někteří jedinci nevrátí nikdy. Syndromem trpí častěji ženy ve středním věku, což je vysvětlováno jako vyšší pracovní vytížení žen v práci, a poté i v domácnosti a v péči o rodinu.

Vedle únavy se pak mohou objevit i bolesti v hrdle, zduřelé krční uzliny (což bylo dříve připisováno právě infekci virem EBV), bolesti hlavy a svalů (proto dříve označení myalgická encefalomyelitida), bolesti kloubů, poruchy spánku (nespavost či zvýšená spavost-hypersomnie),závratě, podrážděnost a mnohé další.

Rizikové faktory únavového syndromu

Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je psychické i fyzické přepětí, stres, neschopnost relaxovat. Jsou i podklady toho, že v některých rodinách se tento syndrom vyskytuje častěji, což znamená, že existuje i určitá genetická vloha vyšší vnímavosti na podněty, které mohou onemocnění vyvolat (zejména pak u jedinců, kteří hůře zvládají stresové situace apod.).

hypo

Špatná funkce štítné žlázy ( hypotyreóza )

Hypotyreóza

Obecně

Hypotyreóza je onemocnění, kdy štítná žláza neprodukuje dostatečné množství hormonů.

Tato choroba je i nyní, poměrně časté onemocnění, které postihuje zvláště ženy. V České republice jí trpí zhruba 15-20 % žen, ve věku kolem padesáti let, ale objevuje se i u mladších.

Při tomto onemocnění může být štítná žláza zvětšená, ale ve většině případů je naopak menší, než normálně.

Příčiny

Příčin hypotyreózy může být několik. Nejčastěji, je způsobenaautoagresivní Hashimotovou tyreoiditídou, což je zánětlivá porucha, při níž dochází k tvorbě protilátek, které poškozují vlastní štítnou žlázu.

Dříve, byl hlavní příčinou hypotyreózy dlouhodobý nedostatek jódu, který se mohl projevit již na narozeném dítěti (kretenismus). V dnešní době, je ale ve většině států, tento problém na ústupu, díky přístupnosti mořských ryb, jodidaci soli, vody a zubních past.

Další příčinou je strumektomie (chirurgické odstranění štítné žlázy) nebo léčba radioaktivním jódem, která se provádí, převážně u onkologických onemocnění.

Hypotyreóza se může objevit i za několik let, po této léčbě, je tedy třeba, aby pacienti byli dlouhodobě sledováni lékařem.

Méně častými důvody jsou: vrozená hypotyreóza, nádorové onemocnění či ageneze (nevyvinutí) štítné žlázy nebo zvýšený přísun strumigenů (látky narušující tvorbu hormonů štítné žlázy) potravou či léky.

Výše popsané příčiny, se nazývají primární. Za sekundární, se označuje, snížená tvorbatyreostimulačního hormonu (TSH), který řídí hormonální produkci štítné žlázy a je tvořen v hypofýze (podvěsku mozkovém).

Příznaky

Hormony štítné žlázy, ovlivňují mnohé orgány a tkáně v lidském těle, což se projeví různorodými příznaky.

Zprvu, se onemocnění vyvíjí většinou pozvolně a potíže jsou jen málo charakteristické (únava, zácpa, suchá kůže) a do určité míry, jsou dány i aktuálním zdravotním stavem a věkem pacienta.

Pokud je choroba plně rozvinutá, objeví se i další příznaky a vznikne typický obraz hypotyreózy.
Nedostatek hormonů štítné žlázy, způsobuje sníženou spotřebu kyslíku, což má za následek i celkové zpomalení organismu. Nemocný je unavený, spavý, pohybuje se pomalu a rychle se vyčerpá. Trpí zimomřivostí, často si stěžuje, že je mu chladno, chodí hodně oblečen a vyžaduje teplé prostředí.

Zpomaluje se i metabolismus a peristaltika (pohyb) střev, mnohdy tedy bývá přítomna i zácpa a v těžších případech, až neprůchodnost střevní a vznik megacolonu (rozšíření střeva). Pacienti mohoupřibírat na váze a to hlavně díky tomu, že jejich organismus zadržuje tekutiny, které se hromadí, hlavně v dolní oblasti končetin a způsobují tuhé prosáknutí kůže (myxedém). Reflex achillovy šlachy je silně zpomalen.

Hypotyreóza se projevuje i velmi suchou, olupující se pokožkou, která může mít i nažloutlý odstín. Nehty jsou roztřepené, ztluštělé, ale i přesto lomivé a rostou velmi pomalu, stejně jako vlasy, vousy a ochlupení. Pacient si často všimne, že se holí méně, než je u něj obvyklé. Nemocnému, ve větší míře, vypadávají vlasy a později, v některých případech, může dojít až k alopecii (plešatosti) a i vypadávání obočí, ze zevní strany tváře.

U pacienta, mnohdy dochází, k zhrubnutí hlasu a chrapotu. Jazyk bývá vyhlazený a zvětšený (makroglosie), což brání i správné výslovnosti.
Změny se bohužel projevují i na obličeji. Tvář je tuhá, odulá a nažloutlá. Oči mají prosáklá, ažoteklá víčka.

Pacient často pociťuje silné, krátkodobé, ale opakované bušení srdce (palpitace), má výrazněpomalejší pulz a vysoký krevní tlak (hypertenze).

Ženy mívají poruchy menstruačního cyklu- méně častá menstruace (oligomenorea), vymizení menstruace (amenorea), prodloužená a silná menstruace (menoragie) nebo cykly, v jejichž průběhu nedochází k uvolnění vajíčka (anovulační cykly). Bohužel ve vážnějších případech je žena neschopna donosit a porodit životaschopné dítě (ifertilita).

Výše popsané změny a to zvláště ty estetické, nemají na psychiku pacienta kladný dopad a tito nemocní, ještě k tomu mnohdy trpí depresivními syndromy.
Je třeba upozornit, že toto onemocnění probíhá pomalu a z počátku nemá tak výrazné projevy, proto si jich nemocný často všimne až v pozdějším stadiu.

Rizikové faktory hypotyreózy

Riziko vniku hypotyreózy, je větší u osob, které mají v rodinné či osobní anamnéze onemocnění štítné žlázy nebo podstoupili radioterapii, v oblasti krku či horní části hrudníku.

Mezi rizikové skupiny patří i lidé, kteří trpí autoimunitním onemocněním, jako je diabetes mellitus, perniciózní anemie nebo celiakie.

Dále pak ženy, starší padesáti let a těhotné v prvním trimestru.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida

Obecně

Revmatoidní artritida (odborně arthritis rheumatica) je zánětlivé autoimunitní onemocnění, které se projevuje především zánětem a bolestivostí kloubů a jejich postupným poškozením, postihuje však i ostatní orgány. Závažnost spočívá v tom, že nejen snižuje kvalitu života nemocných, ale zkracuje délku jejich života v průměru o 6 – 7 let. Výskyt onemocnění je poměrně častý, postihuje asi 1 % populace, často se projevuje již v mladém věku. Na vzniku a rozvoji onemocnění se podílejí imunopatogenní mechanizmy. Neznámý antigen podněcuje tvorbu protilátek (např. revmatoidní faktor), které poškozují primárně měkké tkáně kloubu (synoviální membránu, šlachy, svaly). Začátek může být plíživý nebo akutní. V počátku bývá postižen jeden kloub nebo i více kloubů současně.

Příčina

Revmatoidní artritida patří do skupiny autoimunitních onemocnění, což znamená, že její základní příčina tkví v porušeném imunitním systému. Ten reaguje proti tkáním vlastního těla a poškozuje je, vyvolává v nich chronicky probíhající zánět.

Revmatoidní artritida obecně je dlouhodobé, postupující a invalidizující onemocnění, provázené bolestí. Toto onemocnění člověka postupně omezuje v pohybu a brání mu vykonávat běžné každodenní aktivity a žít samostatný a nezávislý život. Přestože pro revmatoidní artritidu je nejtypičtější onemocnění kloubů, může nemoc postihnout také kterýkoli jiný orgán v těle, například plíce, srdce nebo oči. Z kloubů jsou nejčastěji postižena zápěstí a drobné klouby na rukou a na nohou.

Původní příčina, která u konkrétního člověka vyvolá rozvoj nemoci, není dosud známa. Víme toho však hodně o mechanismech, kterými nemoc poškozuje klouby a vyvolává typické obtíže pacientů s artritidou. Hlavním škodlivým procesem je chronický nitrokloubní zánět. Ten je způsoben vstupem bílých krvinek do kloubu a projevuje se jako otok, horkost, citlivost na dotek, bolestivost a snížená funkčnost. Po nějaké době probíhající zánět vyústí v destrukci a deformaci kloubu.

Příznaky

  • prodromální (předchází vlastním projevům choroby)
    • subfebrilie
    • hubnutí
    • únava
  • kloubní
    • bolest (nejdříve drobných kloubů)
    • ranní ztuhlost, zduření
    • omezení pohyblivosti
    • deformity kloubů a ankylozy
    • kůže na prstech je lesklá, hladká, atrofická
  • mimokloubní
    • oční příznaky (záněty skléry)
    • nervové poškození
    • anemie